neděle 31. ledna 2016

Můj plesový look


Ahojte,
slibovala jsem Vám jiný článek než jenom deníčkový, a tak jdu teď na to. Sice mi ještě zkouškový neskončilo, ale v pátek jsem byla na maturitním plese a tak jsem se rozhodla, že toho využiji a konečně si během učení na chvíli oddechnu. V pátek jsem se nějak nesnažila experimentovat, vsadila jsem na naprostou klasiku v podobě černých linek. Jdeme na to. 


Jako první jsem si pleť vyčistila touto micelární vodou. 


Pak přišla na řadu podkladová vrstva (jak já říkám makeupu, korektoru, pudru a tvářence,) Žádnou bázi pod makeup nepoužívám. Make up, pudr a korektor mam momentálně od Rimmelu, tvářenka je od Essence a štětec se dá zakoupit v drogerii Rossman. Snažila jsem se zamaskovat všechny nedostatky, přece jenom když někam takhle jdu, snažím se, aby má pleť vypadala dokonale.



Jako další přišlo na řadu obočí a víčka. Víčka jsem chtěla jen přirozeně vystínovat, aby se nebyly s linkami. Bílý stín jsem zvolila pod obočí a do vnitřních koutků očí. Stín pod ním, nevím jak bych tu barvu přesně pojmenovala, jsem použila na celé pohyblivé víčko a hnědý stín jsem použila do záhybu. Pak přišlo na řadu obočí, které jsem první trochu ztmavila tužkou a následně přejela gelem na obočí. Gel, bílou tužku a stíny mám od Essence, hnědý stín je z Avonu, aplikátor na stíny z Rossmanu a hnědou tužku jsem kdysi dostala a už Vám nepovím, odkud je, má sedřené nápisy.


No, na tý fotce to stínování ani není moc vidět...:D


A jako poslední přišly na řadu linky a řasenka. Tyto tekuté linky jsem už dlouho nepoužívala, proto jsem s nimi i trochu bojovala, ale s dostatečnou trpělivostí se mi podařilo vykouzlit linky přesně podle mých představ. Linky mám od Essence a řasenka je od L'oréal Paris a je to Miss Manga Punky. Snažila jsem se ji vyfotit tak, aby to bylo vidět, ale pořád padala. Podepřela jsem ji i pírkama do vlasů, ale ani ty nepomohly. Tak aspoň takhle.


No a takhle to dopadlo. Fotka je tmavší, protože se mi mezitím stihlo setmít. Bohužel jsem se nestihla vyfotit v oblečení a s účesem. Na sobě jsem měla černý top, který má na límečku našité korálky a uplou černou sukni. Na nohou jsem měla své boží botky se třpytkami. Účes jsem si udělala takový, že jsem některé pramínky kolem obličeje sepla dozadu. Ty, které jsem nesepla jsem navlnila. No, až budou fotky z toho maturáku, tak Vám to možná ukáži. :)

Doufám, že se Vám můj dnešní článek líbil a já se pomalu vrátím k učení,
Vaše 









čtvrtek 28. ledna 2016

Mé nekončící studijní neúspěchy

No, tak tu matiku jsem taky nedala. Chybělo mi 8 bodů. Občas mé klasické chyby. Prostě převádím trojku z jedné strany rovnice na druhou a zapomenu změnit znaménku. Klasika u mne. Občas i chyby, že jsem fakt netušila. No, tak to bejvá. Už jsem přihlášená na další termín a musím jít dál. Momentálně se učím na mechaniku, tak tu snad už dám! Musím se přiznat ale, že jsem dneska měla docela depresi z toho, jak mi to nejde. Přemýšlela jsem o tom, jestli na tu školu vůbec mám. Nevím doteď. Brečela jsem kvůli tomu. (Jo, jsem hroznej uplakánek!) Ale víte co? Přítel má možná pravdu, když říká, že se vždycky tak vystresuju, že se mi to nepovede. Možná ano. Možná ne. No, ale já teď zatnu pěsti a pustím se do toho abych to dala! Čekají mne ještě tři zkoušky, z toho dvě budu dělat podruhé. Tak mi držte pěsti, ať se mi to konečně povede! :)

Nemám moc času, musím se opět vrátit k učení, ale je tu něco, o čem bych Vám chtěla napsat. Všude je, že sexem se toho dá plno dosáhnout. Samozřejmě jsem věděla, že je někdo schopný se pro zkoušku vyspat s profesorem, to jo. Ale bavila jsem se s kamarádkou a ta říkala, že když psala zkoušku, profesoři, kteří hlídali se velice tiše bavili o tom, s kolika studentkami se vyspali za zkoušku. Zhrozila jsem se a první co ze mne vylezlo bylo to: "Ale vždyť on je ženatej, co jeho žena?" V tu chvíli jsem fakt přestala být nervózní ze zkoušky, kterou jsme právě dopsali a čekali jsme na výsledky, jak mne tohle dostalo. Bylo mi jí, chudinky, tak hrozně líto. A jeho jsem začla nenávidět ještě víc a ne už jenom z důvodu, že učil předmět, který mi vařil krev v žilách. To nemůže mít trochu respektu ke svý ženě, ale musí jí bůhví kolikrát za zkouškový podvést se studentkou? Tohle je prostě jedna z věcí, kterou nepochopím. A ta další věc je ta, jak někdo může takhle spát se svým profesorem. Vždyť je to ubohý, to pak jde celé školství do kytek s tímhle přístupem profesorů. No... fuj! Takže od té doby se necítím nejlépe, když jdu na náhledy k nějakýmu profesorovi. No snad po mne nebude chtít v úterý sex...:D

Tak a učení čeká.. Chtěla jsem se Vám jenom narychlo ozvat, po zkouškovým Vám to vynahradím.

Pa, Vaše

DO 4.2. ZDE probíhá GIVEAWAY 




pátek 22. ledna 2016

A pak nevíš, jestli máš brečet a nebo se radovat.

Ahojte,
opět deníčkovej článek. Omlouvám se za to, teď to ale ještě pár týdnů lepší nebude. Hrozně moc na Vás nechci kašlat, tak se snažím psát alespoň deník, to nezabere tolik času jako focení fotek do jiné rubriky. Slibuji, že až to pekelný zkouškový období skončí, bude konečně zase něco nového!

A teď teda téma má třetí zkouška, což bylo taky docela vtipný.

Jak jsem se snažila brát svůj pondělní neúspěch s humorem, tak na mne dolehl ve středu večer. Hroutila jsem se, že svou čtvrteční zkoušku nezvládnu, že na té škole nemám co dělat a že prostě nejsem dost chytrá. Nemohla jsem z toho usnout, takže jsem se ráno probudila totálně nevyspalá, nespala jsem ani v noci na středu. No, na zkoušku jsem šla už celkem v klidu. Trvala dvě hodiny. Po zkoušce jsme se o ní s kámoškou bavily a každá jsme to měla úplně jinak. Už mne popadala panika, fakt jsem nechtěla být vyhozená z další zkoušky během jednoho týdne! Náhledy byly za dlouho a tak jsme každá jela do svého pražského domova.

Když jsme se o pět hodinek později opět sešly u školy, nervy byly čím dál horší. A úplně nejhorší bylo to čekání. Paní profesorka četla známky od nejlepší po nejhorší. Ještě předtím nezapomněla zmínit, že to dalo 17 lidí a 27 ne. Já už byla smířená se svým osudem, ale pořád jsem doufala v lepší než zase F. Srdce mi bylo snad jak nikdy. Přečetla 2 Áčka, 1 Béčko, Céčka, Déčka a řekla, že jí v ruce zbývají poslední Éčka, kterých je pět. Začala je číst. První byl nějaký kluk. Druhý zase kluk. Třetí taky. Čtvrtá ňáka holka. V tuhle chvíli jsem to doufání už vzdala a v tu chvíli se u pátého Éčka ozvalo mé jméno. Tak jsem si snad ještě nikdy neoddychla jak teď. Když jsem tu písemku viděla, divila jsem se, že to vůbec mám. Paní profesorka mi tam někde našla bod, takže jsem měla 16,5 bodu a minimum pro udělání zkoušky bylo 17. No tak to prostě zaokrouhlila nahoru a bylo to. Já byla tak šťastná, takovýhle štěstí!

No a dneska mi opět započalo učení, mučení. V úterý jdu na matiku a u té prý taky hodně vyhazují, tak mi držte palce. :)


Vaše 

PS: Zúčastni se mé GIVEAWAY





pondělí 18. ledna 2016

Jak si nechat zkazit náladu v několika krocích

Ahojte,
dlouho (no snad hodinu) jsem přemýšlela nad tím, jestli vůbec tento článek napsat. Nebude to dost pravděpodobně nic veselého a jestli mne sledujete už od mého předchozího blogu, tak víte, že já takového smutné typy článků nemám vůbec ráda. No, ale rozhodla jsem se ho sepsat z jediného důvodu tedy, a to protože se chci jednou zasmát tomu, jak jsem hrotila první neúspěch u zkoušky. Takže se mi za to klidně můžete i smát, já se k Vám později přidám. :D

Ale aby to nebyl jenom zkouškový článek. Už celý den mám takový dost nepovedený. Napadl sníh, což bývá docela problém pro nás vesničany, kteří dojíždí autobusem z kopce, do kopce, po silnicích, o kterých sami silničáři říkají, že tam je to jedno, tam se jezdí jednou za dvanáct hodin. No, autobus s k nám přijel sice včas, ale včas rozhodně nepřijel do městečka, kde přestupuji. Nestihla jsem tedy první spoj. Tak jsem si říkala, že to nevadí, tak pojedu tím druhým, tím pořád stejně ten autobus do Prahy stíhám. Druhý autobus přijel přesně načas, ale ten další, na který tam čekal, ne. Takže nevyjel načas a já nestíhala. Když po pěti minutách se rozhodl, že konečně vyjede i bez nich (ještě tu byla šance, že to stihnu), autobus, na který se čekalo, konečně přijel. Ale než všichni lidi přestoupili, bylo o pět minut dýl a to už mi teda bylo jasné, že to nestihnu. Volala jsem mamce a ta na ČSAD, jestli ten autobus chvíli nezdrží. Tak prej jo. Nakonec bylo díky mne tří minutové zpoždění a já si říkala, že když jsem zvládla tohle, tak už mne žádná zkouška nerozhodí. Ale rozhodila...

Už u teoretické části jsem si nebyla vůbec ničím jistá, ale pořád jsem si říkala, že nějaký hodně zlý Éčko by to hodit mohlo. Pak rozdali příklady a mne bylo jasné, že končím. Ze třídy jsem vycházela s naprosto vražednou náladou a nechápala jsem, jaktože jsem to nevěděla, když jsem se na to učila 4 dny. A bylo mi to jasný. Všechno mi bylo jasný. Ale najednou to prostě nevyšlo. A chtělo se mi brečet. Ale ještě jsme čekali na výsledky hodinu a půl. Za tu dobu jsem se docela i smířila s tím, že to prostě nevyjde a že budu mít Fko. A pak mi ho i dali. Nejhorší je sedět v tý třídě s těma 30 lidma a tvářit se, že nebrečíte, když brečíte. A pak ještě jít podepsat to Fko a tvářit se přitom, že nebrečíte, když už jste všechny slzy v zápalu maskování spolykali. Když se vám to konečně povede podepsat, jdete s tím, že prostě utečete a někde se zavřete a v klidu se vybulíte. Ale ne, další omyl. V tu chvíli vás chtějí kamarádi v dobré víře, že dělají dobře, uchlácholit. Ale čím více vám říkají, jak to nevadí, že je to dobrý, tím více se vám všechny ty spolykaný slzy vrací. Když se vám konečně podaří opustit učebnu, vidíte před sebou prázdnou chodbu a říkáte si, že teď by to šlo. Nejste si ale jisti, jestli chcete, aby vás někdo při bulení kvůli "blbému" Fku viděl. Tak se rozhodnete, že si to raději nechápe na doma. Odhodlaným krokem a s hlavou dolů odcházíte. Ty slzy se vám pořád derou do očí a vy se to snažíme co nejrychleji rozmrkat, ale v tu chvíli přichází i pláčová nudle, kterou do sebe nasajete zrovna před největším hloučkem lidí. Pak už se jen snažíte tuto chybu víckrát neopakovat. Vycházíte ze školy, ale jako naschvál zrovna potkáváte hodně lidí. I své kamarády. Tváříte se jakoby nic, mě to přece nepoloží. A v duchu se stejně už vidíte, jak ležíte na posteli a bulíte do polštáře, takže si téměř nevšimnete, že už bulíte doopravdy. A tak zase začnete vše rozmrkávat, tvářit se, že jste naprosto v pohodě a skloníte hlavu zase co nejníže k zemi a s trochou štěstí nenapálíte do osvětlení. Čím více se blížíte k domovu, tím více si říkáte, proč vůbec chcete brečet. Vždyť je to přece zbytečný, ze školy vás nevylili. Nic takového, Přijde Vám prostě zbytečný. A pak na pokoji už bulíte jenom z toho důvodu, že jste se na to vlastně celou dobu tak těšili. No a když už v tom jednou jste, tak aspoň pořádně dlouho, aby to vůbec mělo cenu. A pak vám dojde, že tímto stejně nic nezměníte a dostanete silný záchvat učení se, který stejně skryjete za vlastní potřebu napsat článek o tom, jak jste neschopní...:D

Tak doufám, že Vás toto alespoň trochu pobavilo v tomto blbém období. Nepsala jsem to z důvodu, abych Vám tu brečela, ale abych se tomu jednoho krásného dne mohla zasmát. A Vy ostřílení zkouškaři, se už určitě smějete, jak je možné kvůli jednomu nezdaru v prvním pokusu takhle vyvádět...

Vaše

PS: Sice jsem měla špatný den, ale můžete mi ho zlepšit, když se zapojíte do mé GIVEAWAY <3

čtvrtek 14. ledna 2016

Primark HAUL + recenze na Primark jako takový

 

Ahojte,
když jsem se zmiňovala o tom, že jedu do Primarku, někdo z Vás po mne chtěl HAUL, aby se koukl, co tam teď mají. Já jsem se rozhodla mu to splnit a k HAULu připíšu ještě takovou svou recenzi na Primark pro ty, kteří jste tam ještě nebyli. Já se totiž vrátila plná dojmů. Tak ale první co jsem si koupila.


pondělí 11. ledna 2016

Jsem po první zkoušce!

Ahojte,

dnes jsem měla nařízený budík už na 5:40. V klidu jsem vstala, sbalila si a ještě chvíli jsem koukala na Óčko a jedla při tom. Pak nadešel čas vyrazit na bus. Už od rána jsem se bála a náš řidič je ukecaná povaha, takže jsem jela napjatá jak nit v nitkovém planimetru. Řidič se ptal, kam jedu a tak, tak jsme si chvíli povídali a řekl mi, že mi bude držet palce. 
Do Prahy jsem dorazila se čtvrt hodinovým zpožděním s jedinou myšlenkou a to: "Proč nemůže sakra známkovat outfit? To bych měla alespoň nějakou šanci". Dojela jsem se na kolej převléct, namalovat a vyrazila jsem do školy, kde jsem měla sraz s kamarádkou asi tak 3,5 hodiny před zkouškou. Ještě jsme si to spolu všechno procházely a jak se tak stává, čím víc se to blížilo, tím víc jsem se bála a chtěla jsem to mít za sebou!
Pan zkoušející nás napínal dost dlouho, přišel asi tak pět minut po tom, co měl. Chvíli si něco povídal, jemu bylo krásně no, když neskládal zkoušku. Já byla nervózní jak co, měla jsem pocit, že vůbec nic nevím. Naštěstí v tom svém povídání řekl, že když je nás tak málo, (na zkoušku přišlo jen 8 odvážných, míst bylo vypsáno 30) tak se k nám bude chovat, jako kdybychom měli předtermín, což bylo dost fajn. Hodně věcí nám odpustil, docela nám i radil. Díky těm jeho radám jsem přišla na dva ze tří příkladů. Když jsem si to zadání poprvé přečetla, začala mne chytat panika. Půlku věcí jsem tak narychlo z hlavy nevěděla. Něco jsem tam došmudlala a šla to odevzdat. 
No, v testu jsem si opsala blbě hned první část zadání, takže jsem to měla 100 větší, za což se mi vysmál. Naštěstí výpočty byly správně, když si to převedl na ty má čísla. Odvození mi chybělo, ale to jsem nějak neřešila. Druhý příklad jsem prý měla excelentní, ve třetím jsem prohodila cos se sinem, tomu se taky ušklíbnul, ale jelikož jsem byla první, kdo dobře spočet směrník, celkem to neřešil. Teoretickou otázku ani nečet, popsala jsem celou A4. Zavolal si mne na ústní, zeptal se, co bych chtěla za známku. Skromně jsem řekla, že Céčko by stačilo. Tak mi položil ještě dvě otázky a když jsem je zodpověděla, nabídl mi Béčko. No, byla bych debil, kdybych odmítla.

Jsem fakt šťastná, že jsem to udělala, zrovna tenhle předmět jsem chtěla mít z krku co nejdřív. Zajela jsem si do nákupáku pořídit nový krém, který jsem měla vyhlídnutý, tak na něj napíšu časem recenzi. Pak jsem dojela na kolej, dala si mango a snad 3 hodiny už koukám na videa holek z ACOS a užívám si, že dnes vůbec nic nemusím!

Denní péče proti červeným skvrnám
zdroj: http://www.yves-rocher.cz/



neděle 3. ledna 2016

(Ne)pěkné vyhlídky na následující měsíc či více

Ahojte,
zítra jedu do školy na poslední týden zimního semestru a zároveň to bude i poslední týden mého prvního semestru vůbec. Po tomto týdnu mne čeká jedno velké neznámé nesoucí název zkouškové. Harmonogram na tento pekelný měsíc jsem si sice už vytvořila, ale na některé zkoušky se ještě nemůžu přihlásit, protože nemám zápočty. Takže na tento týden je to jasné. Musím získat ty zápočty. I když, u jednoho se to asi nepovede, trochu s tím už počítám... Fu a pak to přijde. Zkouškové. V pondělí mne čeká jedna zkouška, v pátek další... A v sobotu jedu do Primarku do Vídně, takže to se toho taky o víkendu moc nenaučím. Takže budu muset tento týden a o víkendu nebudu mít čas na článek... Takže jsem pro Vás něco připravila na zítra.

Dlouho jsem přemýšlela, jestli to fakt zorganizuji nebo ne. Plno lidí to odsuzuje ani já sama jsem si tím nebyla na sto pro jistá. Ale přece jenom jsem se rozhodla, že do toho pudu. Uspořádám menší giveaway na oslavu založení blogu. Takže zítra k večeru to tady čekejte. 


Tak se mějte všichni krásně, 
Vaše

Instragram x Twitter x Ask.fm x Snapchat: lenulkaaa