úterý 29. listopadu 2016

Můj listopad 2016 - škola, vánoční dárky, výhra v giveaway, setkání s ACOS

Ahojte,
opět nám končí jeden měsíc, tudíž je čas na další deníček. Musím se přiznat, že jsem tento článek skoro zapomněla vydat. Jsem totiž celá mimo z toho, že už je skoro prosinec a že blog má na jeho začátku narozeniny, takže jsem plánovala giveaway a článek, který vyjde před giveaway, na který giveaway navazuje. Úplně jsem kvůli tomu zapomněla na deníček, takže musím šoupat data vydání článků. No ale jak jsem se měla v listopadu a zvládla jsem oba dva zápočty?


Jak jsem psala v minulém deníčku, na začátku tohoto měsíce mne čekaly dva zápočtové testy. Měsíc mi tedy začal ve velkém stresu, ale čeho jsem se tak bála, nakonec dopadlo nad očekávání dobře. Z matiky se mi podařilo ulovit tolik bodů, že už mám zápočet tak trochu v kapse a z pružnosti a pevnosti se mi podařilo získat 11 bodů ze 17 možných. Budeme psát ještě jeden test a dohromady musím mít 17 bodů, takže cíl už mám taky velice blízko. Už i věřím, že to dokážu! Po tom, co jsem se dověděla tyto dva výsledky, cítila jsem se fakt šťastně jak nikdy. Těžko se to popisuje, takovéto když se vám daří ve škole, zároveň máte dokonalého kluka, který vás miluje a ještě se blíží Vánoce. Co víc si takhle na začátku listopadu můžeme přát? 


Během listopadu jsem pokračovala ve své snaze najít hezké věci na podzimu. Mé snažení ale zabil sníh, který nečekaně napadl na Martina. Od té doby už vnímám listopad jako zimu, i když kalendářně ještě není. Letos se mi tedy nepovedlo najít krásu na podzimu.


Listopad pro mne byl měsíc schánění vánočních dárků a já to úplně miluju. Vždy si představuji, jak si daný člověk tu věc rozbalí a jak je z ní šťastný. A také úplně miluju balení dárků. Díky vánočnímu svetru, ponožkám a krytu na mobil jsem se totálně naladila na vánoční náladu. A také mi přišel jeden "dáreček".


Ale přece jen jsem se vrátila k jedné typicky "podzimní" činnosti - ke čtení. Vždy jak mi začne škola, nemám na čtení ani pomyšlení. Měla jsem ale dva volnější víkendy, kdy jsem neměla do školy tolik práce. Buďto jsem seděla u počítače a připravovala články pro svůj blog a nebo jsem se snažila si číst. Snažila jsem si vypěstovat si návyk číst si před spaním. Ten ale nefunguje. Nemám u postele lampičku a když se zahrabu do postele s tím, že si budu číst, bratr zhasne s tím, že jde spát. No a je po čtení.


Jako já Hello Kitty nijak nemám ráda, ale darovanému koni na zuby nehleď. Přišla mi tato výhra z giveaway, které jsem se účastnila u Monči. Měla jsem z výhry docela velkou radost a naplánovala jsem si, jak napíšu unboxing s jejím rozbalováním. Dokonce už jsem měla i nafocené fotky do tohoto článku. Nakonec to ale ztroskotalo na tom, že jsem měla napsáno plno jiných článků, které jsem měla vydat, takže když už by se na tento konečně našel čas, bylo už to asi měsíc po tom, co mi přišel a to už mi nepřišlo aktuální. Tak poděkuju za skvělou výhru jen tady v deníčku.

Poslední věc, o které Vám dnes napíšu se stala až na konci celého měsíce. Šla jsem vyzvednout poslední vánoční dárek a koupit kamarádce bombu do koupele z Lush. Vlezla jsem do Palladia. Nejsem ten typ člověka, který by koukal na mapky a orientoval se podle nich. Já si vždy radši najdu vše sama metodou pokus omyl. A takhle jsem se vydala i do prvního patra obchoďáku, protože jsem si myslela, že Lush je právě tam. Že jsem se spletla jsem zjistila až na místě, tak jsem šla k eskalátorům, že se vrátím níž. Najednou proti mne na eskalátorech stojí dvě známé tváře, holky z A Cup of Style. Řekla jsem jim, já stydlivej člověk jak co, ať na mne počkají nahoře. Povídaly jsme si spolu. Po chvíli holky musely jít, ještě jsme se v rychlosti vyfotily a rozloučily jsme se. Já vím, že to říká hrozně moc lidí, ale ony jsou fakt hrozně milé. Měla jsem radost, že jsem je potkala, že jsem si s nimi mohla popovídat, ani jsem k nim vlastně nešla s tím, abych si udělala fotku, (tu už mám, sice rozmazanou, ale mám) ale abych si s nimi jen tak popovídala. Nakonec jsem tedy odešla i s tou fotkou, kterou si ale tentokrát nechám pro sebe. Jen jsem chtěla říct, že je krásné se potkat s lidmi, které fakt obdivujete, jsou vašimi vzory. Můj celý den to nabilo dobrou náladou. A nejvíc šťastná jsem z toho, že jsem si s nimi zvládla povídat a nesesypat se radostí. Určitě znáte ty stavy když potkáte někoho známýho a ještě ho máte rádi. Jsi pašák, Lenko!


A tímto bych se s vámi a i s listopadem rozloučila. U deníčkového článku se spolu opět uvidíme po prosinci. Doufám, že jste taky měli krásný listopad. Napište mi o něm v komentářích.

Vaše






sobota 26. listopadu 2016

Mé vánoční radosti



Ahojte,
máme tu první adventní víkend. Já už vás sice s Vánoci otravovala i před ním mým vánočním wishlistem, ale teď už na to konečně mám "právo". Právě ve wishlistu jsem se zmiňovala o některých vánočních věcech, které bych si ráda pořídila. A jak to nakonec s nimi dopadlo? Pojďte se na to se mnou podívat! A jestli chcete pusťte si ke článku mou oblíbenou Shake up Christmas od Train.

1. věcí, kterou jsem si pořídila z těch všemožných vánočních blbůstek je kryt na telefon. Už ve wishlistu jsem se zmiňovala, že už ho mám objednaný. No tak už přišel. Přesně takový, jaký jsem ho čekala, mám z něj obrovskou radost a je mi jasné, že už ho do ledna z telefonu nesundám. Sice jsem ho chtěla na telefon nandat až první adventní neděli, ale pššt. 



Dál jsem vám ve wishlistu básnila i o vánočním svetru. I tento bod se mi povedl splnit. Svůj vysněný svetr jsem objevila v Terranově, vůbec jsem nevěřila svým očím a byla jsem ochotná za něj dát astronomickou částku (no dobře, teď přeháním, ale prostě jsem ho hodně chtěla), nakonec mne ale zachránili ponožky a svetr i s nimi jsem měla za 448,- místo původních 499,-. Lenko, neber to. Mám teď doma téměř kompletní outfit ke stromečku, vyladěný svetr s ponožkami. Svetr a ponožky k sobě budou určitě vtipný, ale kam jinam si to vzít než ke stromečku :D.






A ještě než si řekneme ahoj u dalšího článku, povedu kecy na téma Vánoce. Tento týden jsem měla vyhrazený hlavně na nákup vánočních dárků. Chtěla jsem si to rozložit tak, aby mi shánění dárků nepadlo na stejný týden jako předvánoční zápočty, protože to bych se asi zbláznila. Shánění dárků jsem splnila téměř na výbornou, zradil mne jen jeden eshop když věc, kterou jsem objednávala, měl na internetu na skladu, ale skutečnost byl jiná. Vše dobře dopadlo a od včerejšího večera už na mne dárek čeká na výdejním místě. Potom chci ještě sehnat nějakou drobnost mamce do kuchyně a mám všechny dárky. VŠECHNY. Měsíc před Štědrým dnem. Jsem na sebe pyšná, tohle se mi nikdy ještě nepovedlo! Na základce a na střední jsem dárky kupovala vždy týden před Štědrým dnem, ale teď se už konečně lepším k obrazu svému. Hrozně ráda bych se s vámi podělila o to, co jsem komu koupila, ale bohužel můj přítel a kamarádka sledují můj blog, takže nemůžu. Nechci jim kazit překvapení, sama bych je asi zastřelila, kdyby mi řekli, co pro mě mají ještě před Štědrým dnem. 





Já doufám, že jsem teď navnadila na Vánoce i ty, kteří do teď odolávali. Přece jenom se teď už necítím jako blázen, přece jen už je advent. Ještě pro vás z vánočních článků chystám svůj playlist vánočních písniček a pak nejspíš zdobení stromečku, každoročně je to má povinnost a já si ji neskutečně užívám. Jeden rok mne o ni chtěl bratr připravit, nedala jsem se a svůj stromeček jsem si ubránila! No a po vánocích ještě článek o tom, co jsem dostala. To samozřejmě nesmí chybět. Možná toho ještě bude více, sama ještě nevím, zatím tedy jen to, co už je momentálně rozplánované. 

Jak jste na tom vy s nakupováním dárků?

Vaše 








středa 23. listopadu 2016

Na slovíčko s eL: Články, ve kterých je jen video

Ahojte,
dnes s vámi budu  sdílet jednu věc, která mne docela rozčiluje. Vlastně rozpaluje do běla. Možná v tom nejsem sama, možná jo, no to asi není důležité. Tak jdeme na to.

Jedná se o to, že když má někdo Youtube kanál a blog zároveň a natočí nějaké video a nasdílí ho na svůj blog jako článek. Pak to hodí na facebook a já na to kliknu, protože mne zaujme název a chci si přečíst článek, ale v něm je jen vložené video z Youtube. V tuto chvíli vždy zapomínám, že mne vlastně zaujal název a že jsem si chtěla něco přečíst a okamžitě blog vypínám. Nejsem proti videím, na Youtube je sleduji ráda a kdybych to video objevila na Youtube, tak bych se pravděpodobně na něj i koukla.

Jenže já chodím na blogy kvůli tomu, abych si přečetla nějaký článek. Myslím totiž, že na blogy články patří, alespoň z tohoto důvodu jsem si blog zakládala já. Abych psala články. A nasdílenému videu fakt článek říkat nemůžu. Od tohoto jsou různé facebookové stránky, takže nevidím důvod, proč by se měly videa sdílet do blogu. Samozřejmě jdou videa nasdílet i tak, že do blogu sice video dáte, ale dopíšete k němu i článek, aby člověk, co si přišel něco přečíst, nemusel koukat na video. Tento případ mi nevadí, vždy si přečtu článek a na video nekoukám a stejně vím, o co šlo. 

Toto se mi nestalo jednou a u jednoho člověka, naopak, setkávám se s tím docela často. Lidi, jestliže chcete být Youtubeři, nemusíte si kvůli tomu nutně zakládat blog, když s ním máte jen tyto záměry. Na sdílení videí vám lépe poslouží facebook. Video fakt není samostatný článek, to se na mne nezlobte. 

Tak schválně. Je tady někdo, koho to také rozčiluje?

Vaše 






neděle 20. listopadu 2016

TIPY - Jak se zbavuji špatné nálady?

Ahojte,
od čtvrtka se necítím dobře. Padla na mne nějaká špatná nálada. Tentokrát jsem se ale rozhodla, že nechci jen ležet v posteli a bez hnutí sledovat filmy, ale že své špatné nálady využiji. Připravila jsem pro vás tento článek, myslím, že rad a tipů ohledně zbavování se špatné nálady není nikdy dost. Sepíšu vám proto to, co pomáhá mne. A snad to bude fungovat i na vás. 

Ukliďte si kolem sebe
Jedna z věcí, která mi na špatnou náladu pomáhá, je mít pořádek okolo sebe. Nejenže už samotným uklízením se cítím líp, že něco prospěšného dělám a že jen někde neležím, ale i výsledným pořádkem je mi hned lépe. Zkuste to také - zabijete tím čas a až budete mít náladu dobrou, nemusíte se s tím zdržovat a můžete se bavit.

Jděte ven
Čerstvý vzduch v kombinaci s pohybem je fakt lék. Jestliže máte psa, vyražte s ním. Váš čtyřnohý miláček vám bude určitě vděční. Jestli chcete jít sami, jděte sami. Jestli ne, poproste někoho z rodiny. A už je jedno, jestli půjdete na dlouho procházku, zaběhat si, projet se na kole a nebo si jen tak sednout do parku s vaší oblíbenou knížkou, určitě vám to venku jen prospěje.

Uvařte si něco dobrého
Když mám špatnou náladu a hlad k tomu, přichází čas, kdy si vlezu do kuchyně, buďto si uvařím své oblíbené jídlo (poslední dobou jsem si zamilovala špagety s česnekem a olivovým olejem) a nebo se porozhlédnu, z čeho by se co dalo uvařit a improvizuji. Už samotné vaření mi pomáhá a když se pak i něco povede, je to pocit k nezaplacení.

Zacvičte si
Cvičení vám určitě zvedne náladu, přece jen při cvičení tělo vyplavuje hormon štěstí a vy se pak cítíte lépe. A na druhou stranu pro sebe něco konečně uděláte (jestli jste jinak stejní gaučoví povaleči jako já). 

Udělejte si beauty day
Další věc, kterou ráda dělám, když se necítím nejlépe. Ať už se jedná o různé pleťové a vlasové masky, lakování nehtú a nebo dokonce barvení a stříhání vlasů popřípadě zkoušení nových looků, vždy se cítím lépe a mám co dělat. 


Udělejte si radost
Toužíte už dlouho po něčem, ale nemáte pocit, že to nutně potřebujete? Špatná nálada je dobrá výmluva, proč si danou věc pořídit. U mne to funguje stoprocentně. Třeba ve čtvrtek jsem svou špatnou náladu vyléčila objednávkou dárků pro své blízké a trička od holek z A Cup of Style pro sebe. Mám téměř všechny dárky k Vánocům (mimochodem, jak jste na tom vy?) a cítím se lépe, když vím, že nebudu týden před Štědrým dnem lítat po obchoďáku a shánět dárky na poslední chvíli.


tričko ACOS

Zavolejte kamarádce
Je fajn mít přátele, kteří vám rádi pomohou během špatných nálad. Máte-li nějakou takovou kamarádku a nebo kamaráda - zavolejte jim. Buďto si jen tak popovídejte a nebo jděte rovnou pokecat na kafe. I toto zlepšuje náladu.

Vytvořte něco
Chtěli jste si už dlouho něco nakreslit a nebo namalovat a neměli jste na to chuť a nebo čas? Chtěli jste dlouho zkusit nějaké DIY a nechtělo se vám do toho? Teď máte ten nejlepší čas. Samotné tvoření vám zabere hodně času a ještě z toho budete mít krásný obrázek a nebo nějakou věc.


Vyhněte se smutným písničkám a filmům
Nechcete-li svou špatnou náladu rozvinout dál, bude lepší, když vynecháte smutné písničky a filmy. Ruku na srdce, kdy naposledy vám tyto věci pomohli k tomu se cítit lépe? Asi nikdy, co. Pusťte si radši svou oblíbenou komedii a uvidíte, že to bude lepší.

Čtěte si
Ať už to jsou blogy, knížky a nebo časopisy. To je úplně fuk, prostě čtěte. Zabaví vám to a ještě třeba objevíte kouzelné příběhy, které by vám v těch knížkách jinak zůstaly skryty.


Vypište se
Vezměte si papír a napište si, co vám zkazilo náladu, proč se cítíte pod psa a co se vám stalo. Když uvidíte, proč se máte tak jak se máte, lépe se vám s tím bude bojovat. 

Pokud máte blog, věnujte se mu
Další věc, kterou ráda dělám, když nejsem ve své kůži je to, že pracuji na blogu. Buďto píšu články, jako třeba teď tento (ale pozor, nikoho nezajímají články o tom, že máte špatnou náladu a že jdete brečet) nebo obcházím vaše blogy a komentuji. To tedy spíš, při psaní článků se vždy bojím, že budou působit depresivně.

To by bylo dnes ode mne vše. Každý občas máme špatnou náladu, ale pamatujte, nesmíme se nechat jí totálně ovládnout a musíme s ní bojovat. Nikdo přece nechce ztratit plno času brečením nad Titanicem, no ne?

Povězte mi, co pomáhá vám ve špatné náladě

Vaše


čtvrtek 17. listopadu 2016

Vánoční wishlist 2016


Ahojte,
je to tady. Tedy alespoň u mne, už mě totálně pohltila vánoční nálada. Některé dárky jsou už koupené, další rozplánované a některé objednané. Už si představuji, jak zase zdobím stromeček a jak si dělám výzdobu do pokoje. A jak chodím nasávat vánoční atmosféru na Staromák a piji u toho teplý Strongbow. Na to už se fakt těším. A během jednoho mého vánočního snění vznikl nápad na tento článek. Já jsem wishlist nikdy nedělala a právě toto je skvělá šance si tento druh článků zkusit. Ale než půjdeme na můj wishlist, ráda bych vám řekla, že na začátku prosince bude mít blog 1. narozeniny a při této příležitosti pro vás chystám giveaway. Jsem ráda, že to vychází zrovna takhle hezky na vánoční období! Tak a teď můžeme jít rovnou na wishlist.


1. Vonné svíčky - Věc, bez které si podzimní a zimní měsíce nedokážu ani představit. A co teprv Vánoce? Na Vánoce jsou svíčky jak dělané! Toto období je pro mne nepředstavitelný bez nich. A když ještě voní? To už je fakt pohádka. Nějak si neujíždím na Yankee Candle - prostě na ně nemám, ale vystačím si buďto se svíčkami z Ikey a nebo z drogerií. Jak se říká, dokud si nezkusíte to lepší, tak vám to horší nevadí.

2. Chloé Fleur de Parfum - O tohoto krasavce zrovna soutěžím ve vánoční soutěži s FAnn parfumerií. Už dlouho mne tato značka přitahuje, mám doma některé její vzorečky. Zatím se mi nejvíce líbí jejich Roses de Chloé, ale je mi jasné, že bych si zamilovala i tuto, protože je to květinovo-ovocná vůně a ty já prostě miluju. Takže sama sobě držím palce a moc si přeji, aby mi toto přání FAnn Ježíšek splnil. Soutěžím s touto fotkou. 


3. Vánoční kryt na mobil - Vybrala jsem si tento z eshopu esperia.cz, opět v akci 1+1 zdarma. Letos jsem fakt nějaká ujetá na vánoční motivy. Sice jsem se nad nimi rozplývala už minulou zimu, ale přišlo mi to zbytečné, když to budu moct používat jen jeden měsíc v roce. Letos jsem to ale nějak přehodnotila a rozhodla jsem se, že si udělám hezké Vánoce právě těmito maličkostmi. No, v pondělí mi snad už dorazí a od prosince ho nasadím na telefon. 

4. Skvěle padnoucí džíny - Těch mám nedostatek. Určitě to znáte, že sehnat ty, které vám fakt padnou je občas nadlidský úkol. Ještě když na váš typ postavy prostě žádné nešijí. A nechcete za ně dát více než 1000,-. Já toto řeším téměř pořád, kromě léta teda. Navíc jsem si vytvořila nárok, že chci ty high waisted. Jedny takové jsem si totiž nedávno koupila v Mangu a hrozně jsem si je oblíbila. To jsou mé skvěle padnoucí džíny. Ale mít jen jedny je trochu málo. Takže snad si je ulovím pod stromeček!

5. Teplý pletený svetr - Další nutnost na tyto studené měsíce. Bohužel to opět není taková sranda, jak se zdá. Všechny mi jsou velké. Ve velikosti xs jsem jich moc neviděla a celkově tenhle rok moc nejsou. Všude jsou jen cardigany, nic proti nim tedy nemám, taky takový jeden svetr vlastním, ale chybí mi jednoduchý a jednobarevný pletený svetr se vzorem. A přes hlavu, žádný zapínací už nechci.

6. Vánoční svetr - Další maličkost pro krásné Vánoce. Už jsem obešla obchody, ale zatím nějaké měli jen v Tescu, ale ty se mi vůbec nelíbily. Vysnila jsem si takový ten klasický červený svetr s nordickým stylem, tak mi držte palce, ať ho objevím! A mimochodem, obchody, už je docela čas tyto svetry začít prodávat.

Tak to by bylo pro dnešní vánoční článek vše. Doufám, že jsem vás alespoň trochu naladila na vánoční notu a já si teď jdu zapálit svíčku a dělat věci do školy. Mějte se krásné a těšte se se mnou na 5. prosince, kdy zde zveřejním narozeninovou giveaway! ♥

Vaše


neděle 13. listopadu 2016

Vzpomínky na sníh

Ahojte,
zrovna tento týden napadl první sníh. Já sníh moc ráda nemám a hned to ve mne vyvolalo vztek, že teď sníh je a na Vánoce ne. Na Vánoce by mohl být. A on ne, on je teď. Bláznivé počasí. Když jsem to ale letos viděla, vzpomněla jsem si, jak jsem první sníh a celkově sníh prožívala, když jsem byla malá a rozhodla jsem se se s vámi o to podělit. Můžete rovnou zavzpomínat se mnou.


Když jsem byla malinká, sníh jsem milovala. Pokaždé jsem na něj čekala jako na smilování a vždy, když napadl alespoň nějaký náznak sněhu, vyběhla jsem ven s velikým igelitovým pytlem a klouzala jsem se na něm. To, že jsem jezdila spíše po trávě mi ale nevadilo, přece byl první sníh. Když připadl ještě více, vytáhla jsem boby. K jedněm Vánocům jsem dostala ty s volantem, ty jsem úplně milovala. Byla jsem schopná trávit celý den na bobech venku. Občas jsem tam zůstávala do tmy a mamka pro mne musela chodit, ať už jdu domů. Když jsem byla starší, rodiče se mne pokoušeli učit lyžovat, ovšem neuspěli. Naučil mne to až instruktor v lyžařský škole. 



Další oblíbená činnost byla stavění sněhuláků. Vždy jsem netrpělivě čekala na sníh, ze kterého se sněhuláci daly stavět. A on byl pořád ten zmrzlý sníh, ze kterého to fakt nešlo. To byly vždy mrzuté obličeje a mamka mne musela uklidňovat, že ono to přece jen přijde. A pak to přišlo. S bratrem a bratrancem jsme stavěli jak o život. Ať už klasické sněhuláky nebo iglú beze střehy. Já jsem si k tomu jednou dokonce postavila ze sněhu i gauč, jen škoda, že byl tak studený! Ale zpět k těm sněhulákům. Našla jsem pro vás dokonce nějakou fotku. První sněhulák je můj. Další je bratrovo a poslední, který není skoro ani vidět, je bratránkovo. Takový chcípák! Ale jak nás to bavilo. 
Ten druhý krasavec je tedy už starší, stavěly jsme ho s kamarádkou někdy před čtyrmi roky nebo nějak tak, Říkaly jsme mu "chytrý sněhulák". :D


Další činnost, bez které jsem v zimě nemohla být, je stavění bunkrů. Tento mi zrovna postavil táta, to bych ještě jako takhle malé škvrně nezvládla. (Ano, tolik sněhu bylo!) Jak jsem ale rostla, stavěla jsem si bunkry sama. Když se mi nechtělo jít na boby, postavila jsem si bunkr, kde jsem pak klidně ležela. Během stavění jsem vždy ztratila nějakou lopatku, dostala jsem vynadáno, lopatku jsem musela jít okamžitě najít a příště mi ji už nechtěli půjčit. Stejně jsem si ji vzala a šla jsem si postavit další bunkr. Stejně jako sněhuláky jsme bunkry stavěli hlavně s bratrancem a bratrem.


A přesně tady jsme ty bunkry stavěli nejradši. Táta vždy vyházel sníh ze dvorku a v té kopě sněhu jsme si kopali bunkry. A byli jsme šťastní, že už si je nemusíme stavět jen ze židlí a dek, ale že si můžeme udělat bunkr ve sněhu. Jednou jsme si takové bunkry postavili, když byl Masopust. (Lidé se převlíknou za různé pohádkové bytosti, filmové postavy, prostě cokoliv je napadne a chodí po vesnici a u každého domu něco dostanou - nejraději mají rum, grog a domácí koblihy, které se právě na Masopust pečou.) No a jak k nám šli už nalití a ještě v těch maskách, tak jsem se jich vždy hrozně bála. Takže jsme si jeden rok řekli, že si postavíme bunkry s dírami, kterými je budeme pozorovat, protože jsme mezi ně nechodili, báli jsme se jich. A fakt jsme to udělali, i když já jsem byla podělaná až za ušima. Vše proběhlo v pořádku, nikdo pozorovací díry neodhalil. Masky už skoro odcházeli, když dva z nich vzali lavičku a hodili ji do kupy sněhu, přesně tam, kde měli bunkr bratr a bratranec. A to nás prozradilo. Od té doby jsem maskám blíže nebyla, strach z opilých lidí mi zůstal a já se radši každoročně zavírám doma. Přesně tak, jak jsme to dělali před tímto rokem. Pěkně doma a pozorovat je z okna.


Ještě jednu vzpomínku z dětství na sníh mám. Bydlím ve vesnici, do které se dostanete po silnici, která je téměř celou cestu do kopce. Není moc udržovaná, je to taková ta klasická vesnická silnička, do které jedou silničáři párkrát a vždy jen před tím, než má jet autobus. Občas to ale taky nevychytali. A jak byli zimy dříve tužší, stávalo se několikrát, že autobus prostě nevyjel, že se k nám nedostal a nebo prostě že zapadl po cestě. Pak se nešlo do školy a to bylo super. Horší ale bylo, když zapadl po cestě domů. Jeden řidič zvládl zapadnout při jedné jízdě dvakrát za sebou na tom samém místě. Prostě zapadl, traktor ho vytáhl a on než se rozjel, zapadl tam znovu. Občas jsme se takhle nedostali domů, když jsme jeli autem. To už bylo trochu horší. To jsem se nedostala domů ze školy. Ale nejít kvůli tomu do školy, to bylo fajn, co si budeme povídat. Teď už to tu takové není, sice silnice kloužou, ale ne tak, abychom zapadli a nebo nevyjeli kopec. Už se to učím i já a už jsem si nějaké ty klouzavé zasněžené kopce vyjela. No nechtěla bych jet ten, který kdysi táta vycouvával, protože popředu to prostě nešlo...



A jak jsem se už zmínila, že jsem se naučila lyžovat. Rodiče nás hodně brali na lyže. Ať už jen v Česku, později i do Rakouska, do Alp. Vždy jednou za rok jsme vyrazili asi tak na 3-4 dny jen lyžovat. Do toho jsme občas sjeli na sjezdovku, na kterou to od domova máme nějakých 20 minut autem. Lyžování mne taky bavilo, jen si pamatuji, jak mi pořád mrzli palce u nohou.

Jéééj, tolik nostalgie v jednom článku. Ale je to zas něco nového tady na blogu. Možná ještě nějaký takovýto článek vydám. Já si u toho skvěle zavzpomínám, zapíšu si to sem a už na to nezapomenu. A vy si můžete zavzpomínat se mnou. 

Jak si vy pamatujete sníh, když jste byli malí? Taky jste ho takhle milovali a blbli v něm?

Vaše