Vzpomínky: Jak jsem se chtěla stát zpěvačkou a spisovatelkou

středa 11. ledna 2017



Ahojte,
představte si ten čas, kdy jste byly malé děti. Vaši rodiče, prarodiče a učitelé se ptali, čím chcete být až vyrostete. Mnoho z vás určitě odpovídalo že princeznami, někteří chtěli být i popeláři. A jak jsem odpovídala já? Vlastně už ani přesně nevím, ale to je fuk. Vím přece, na co jsem si nejradši hrála. A nebyla to žádná princezna a ani paní učitelka, ale jak už název napovídá, chtěla jsem být spisovatelkou a pak i zpěvačkou.

Spisovatelka


Byla jsem asi tak nějak ve druhé až třetí třídě. Sotva jsem se jakž takž naučila číst a psát, měla jsem potřeby vymýšlet si vlastní veledíla. Už ani nenapočítám, kolik "knížek" jsem si vyrobila. Neměla jsem na své "knihy" žádné sešity, to nepřicházelo v úvahu. Vždy jsem si vzala svazek papírů a vyrobila si vlastní knihu. Jednotlivé listy na sebe vůbec nenavazovaly, byly celý křivý, ale to mi nevadilo. Když jsem vše pořádně slepila, dala jsem se do ilustrace první stránky. Přece jsem si všechno dělala sama! Kresby většinou nebyly na žádné úrovni, přece jen snaha o ilustraci od dítěte z prvního stupně základní školy. Pak přišlo na řadu vymýšlení kapitol. Ty jsem vždy vymýšlela ještě dříve, než jsem se pustila do děje. A to pak stálo za to. Když jsem jakž takž splácala kapitoly, přišlo na řadu samotné psaní díla. Napsala jsem první, druhou stránku. Najednou jsem zjistila, že mi děj vůbec nenavazuje do předem předepsaných kapitol a přestala mne daná "kniha" bavit. Další den jsem se ještě nějak pokusila se dějem přiblížit kapitolám, to se ale nepovedlo a tak jsem se dala do výroby další "knihy". Opět jsem ztroskotala na tom, že děj mi neseděl do předem napsaných kapitol. A tak jsem se naštvala. Vyrobila jsem další knížku a tentokrát jsem místo dětské ilustrace zvolila nápis velkým písmem. Místo obrázku jsem napsala: "První kniha na světe bez kapitol!!!". Měla jsem ze sebe radost, jak jsem to hezky vymyslela. Jak jsem se zbavila těch nenáviděných kapitol. Dala jsem se do psaní a musím říct, že delší knížku jsem nikdy v dětství nenapsala. No, teď vlastně také ne. Ale co se nestalo. Příběh byl pořád to samé a mne má první kniha na světe bez kapitol (už ani nevím, jak jsem to veledílo nazvala) přestala bavit a dílo jsem nedokončila. Začala jsem se smiřovat s tím, že spisovatelka nebudu, když nedokáži dopsat jedinou knihu.  S psaním a výrobou knížek jsem přestala a vrhla jsem se na něco jednoduššího a kratšího. Začala jsem psát, ilustrovat a vyrábět časopisy o digimonech a pokémonech ve formátu A6. A to bylo fakt to největší, co jsem kdy vydala. Vydrželo mi to docela "dlouho". Vydala jsem asi celých pět dílů, ke každému dílu jsem nezapomněla přidat nějaký dáreček. Bez toho časopisy prostě nebyly. A dokonce jsem své časopisy prodávala bratrovi, takže tyto mé dílka měla i fanoušky! Éra časopisů mne ovšem ale taky po chvíli přestala bavit. A tak jsem se vrhla do vymýšlení vlastního jazyka. Fakt nechápu, co mne to napadlo! No, vlastní jazyk jsem nedomyslela, vymyslela jsem asi jen 10 slovíček a pak mi došly nápady, jak by se třeba takové hnědé barvě mohlo říkat. Pak jsem své pisatelství opět vzdala a vrátila jsem se k němu až když rodiče koupili novou tiskárnu. Občas mne a bratrovi dovolili si vytisknout dílo, které jsme stvořili v malování a občas jsme směli jen něco černobílého. To nám právě mamka dovolila, když jsem ve škole brali frázi "s sebou". Já jsem si řekla, že zase napíšu nějaké to dílko a prostě bude muset obsahovat frázi "s sebou". Psala jsem o dvou sestrách, které jeli někam autobusem a samozřejmě si nezapomněly vzít míč S SEBOU. Toto dílko o rozsahu jedna A4 jsem si vytiskla a pak jsem k tomu nakreslila autobus, ve kterém jely dvě holky a měli S SEBOU míč. A tehdy v té chvíli jsem to psaní vzdala nadobro. A vrátila se k něco až s příchodem blogu. (Ovšem vynechejme ten první, to bylo pouhé ctrl+c a ctrl+v.)

Zpěvačka


Pamatujete si tu dobu, kdy přišla Ewa Farna na hudební scénu? Tak v tu dobu mi bylo 12 let. Po vzoru Ewy Farne jsem si na svých 13 let naplánovala začátek mé pěvecké kariéry. Začala jsem skládat své vlastní písničky a vytvořila svůj playlist. Nedodělala jsem ovšem ani první hitovku a přestalo mne skladatelství bavit. A ani mi to vlastně nešlo, co si budeme povídat. Vrhla jsem se tedy do zpívání u Youtube. Zpívala jsem si všude a pořád. A rodina se mnou byla nešťastná. Já jsem si ale pořád myslela, jak trénuju na svou budoucí kariéru a že jim jednoho krásného dne proste vytřu oči a oni budou koukat, jak mi nevěřili. Ewa Farna stárla a s ní i já. Bylo mi najednou 13 let a já jsem stále neměla svůj debut. Byla jsem z toho nešťastná a v rychlosti se nahrála na bratrovo mobil, jak zpívám jednu píseň od Ewy. Škoda, že už si nepamatuju, jaká to byla. Video jsem v rychlosti přetáhla do počítače, smazala z bratrovo mobilu a dala jsem ho na stream.cz. Pod videem se mi ale začaly hromadit komentáře o tom, ať se první naučím text (nedivím se, ty slova té písničky jsem neznala, měla jsem je jen puštěné v uších a podle toho jsem zpívala). Cítila jsem se ukřivděna. Občas se objevil i komentář, že neumím zpívat. Všechny tyto lidi jsem nazvala neznabohy, smazala video a začala jsem plánovat svůj debut jinak. Nedokázala jsem si připustit, že by ti lidé mohli mít pravdu. A pak jsme zpívaly se spolužačkami Ewy "Měls mne vůbec rád" na akci pořádané ve městě, kde jsme chodily do školy. Zpívaly jsme to asi v 6 holkách, ani jedna jsem neznala sloky, ale prostě jsme byly skvělé. Toto vystoupení na chvíli mé touhy po debutu zmírnilo a já jsem ho odložila na svůj 14. rok. Dále jsem si zpívala u Youtube a stačilo mi to. No debut se mi trochu protáhl, zvládla jsem ho až ve svých patnácti. Vrcholem mé pěvecké kariéry totiž byla účast v pěvecké soutěži ve škole. Na kterou jsem mimochodem šla jen abych se ulila z němčiny. Zpívala jsem tam japonskou písničku, bylo to určitě hrozný, ale mne to vyneslo celkové 3. místo. Z 5 lidí. Ale měla jsem z toho radost, na celou účast v superstar jsem zapomněla a uvědomila si, že vlastně ani tak dobře nezpívám. A tak skončila má kariéra zpěvačky. Dříve než vůbec začala.

To by bylo ode mne vše dnes. Doufám, že jste se pobavili stejně jako já, když jsem toto psala.
Čím jste chtěli být, když jste byli malí? Máte taky nějaké takovéto historky?

Vaše



5 komentářů:

  1. Ja som chcela byť lekárkou avšak som pochopila, že biola a chémia nie sú zrovna predmety, v ktorých vynikám :)

    OdpovědětVymazat
  2. To je pěkné :) Já jsem chtěla vlastnit s bráchou hotel, kde budeme vařit rodičům zadarmo, pak návrhářkou, protože jsem to viděla v seriálu, spisovatelkou, zpěvačkou, i když neumím zpívat, tanečnicí :D

    OdpovědětVymazat
  3. Zpěvačkou jsem také jako malá chtěla být, to byl můj sen :D

    http://s-hejvi.blog.cz

    OdpovědětVymazat
  4. To je krááásné ! Já si popravdě nepamatuji, čím jsem chtěla jako malá být..Vždycky mě asi fascinovaly kamiony, ale to i teď :D
    www.littlepieceofmyhappiness.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
  5. Měli jsme úplně stejné zájmy, akorát u mě stále trvahí...:)

    www.lifestylebirdie.com

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentáře <3