středa 6. července 2016

Život na vesnici

Ahojte,
zrovna mám takovou tu náladu typu "blbá vesnice, není tu co dělat", tak jsem se rozhodla Vám sepsat, jak se mi tu žije. Jen pro upřesnění, bydlím ve vesnici, která má cca 50 obyvatel, z toho 90% jsou důchodci. Nemám tu žádné kamarády a s důchodcema tady si nerozumím, protože to jsou takoví ti klasičtí vesničané a já se už od malá spíš cítím jako holka z města. 

Není tu co dělat
Nic tu není. Mám ráda procházky po městě, koukání do výloh, pozorování lidí, aut. A tady ve vesnici? Auto tu projede jedno za dvě hodiny, lidé většinou nevylézají protože mají problémy s klouby a o výlohách se také mluvit nedá, je tu jednom jedna hospoda, která výlohu prostě nemá. Není to tu pro mne, cítím se tu špatně, není tu žádný ruch. A jestli teď chcete namítat, že nevím, co je ruch, tak vím. Strávila jsem rok v Praze.

Čas tu vůbec neubíhá
Možná se to někomu zdá jako plus, ale vzhledem k bodu jedna tu prostě nemám co dělat. A pak to prostě neutíká. Když se jdete projít na náves, jste za 15 minut doma. Nemám tu žádné kamarády - nemám si s kým zajít popovídat, takže se tu po pár dnech prostě cítím hrozně sama. Rodiče zaujímají takovéto "zabav se sám", takže že by třeba navrhli nějaký výlet a nebo společnou aktivitu, to ne. A když náhodou jo, tak to táta kvůli údajnému nedostatku času prostě zatrhne.

Všichni tu o všech ví VŠECHNO
Mám ráda anonymitu, kterou mám ve velkém městě. Kdy prostě nevylezu z baráku a nebudou mne stavět lidé s tím, že o mne slyšeli toto a toto a jestli je to pravda. Bojíte se vyjít z baráku v něčem jiném než v teplácích, aby si o Vás babči neříkaly, jak jste vyfintěná. Nemám kvůli těmhle kecům ani chuť chodit ven. Další kapitolka sama pro sebe je, když dlouho nevidíte nějaké důchodce a ti pak na Vás už z dálky řvou "Jo, to je tamta, ta ale vyrostla od té doby, co jsem tě viděla naposled!" 

Příroda
Teď to nemyslím tak, že mne tady příroda štve, to ne. Ale jak žiju doslova mezi lesy a beru přírodu jako samozřejmost a díky tomu ji nedokážu ocenit. Když jedu s někým na výlet do přírody, tak jsou všichni nadšení z krásných výhledů, stromů a přírody prostě a já jenom krčím rameny a "hm, strom, hm příroda, hm výhled". Život na vesnici mi vzal nadšení z přírody.

(Ne)autobusy
Chcete se někam dostat? Dobře, v pracovní dny máte šanci, ale jenom třikrát denně. O víkendu a o svátcích jste nahraní. Bez auta se tu prostě nehnete. Když ale nemáte vlastní auto? Zbývá mi jen pučit si to rodičů, kteří nejsou úplně nadšení, když je to moc často a samozřejmě mají přednost oni. Takže když prostě nemají náladu půjčit mi auto, sedím doma. Když ho chtějí mít oni, sedím doma. Ještě tedy můžu zvolit pěškobus, ale to taky není úplná sranda, když nejbližší město, odkud něco jezdí je 10 km daleko. A když mám štěstí a něco zrovna jede, můžu nastupovat doslova na louce, "jenom" 3 kilometry od baráku. A brigáda? No, těžko se na ní dostanete.

Důchodkyně, které se nemohou vystát
Máme tu dvě ukázkové. Bydlí ve stejném domě, každá tam má svůj byt. A ony místo toho aby si spolu povídaly, sedí doma, koukají na televizi a když se dostanou mezi lidi, pomlouvají se, posílají lidi proti té druhé a když se někdy setkají, nejradši by si vyškrábaly oči. I když tohle možná není tak extrémně něco, co by mne štvalo. Mne totiž do těchto válek ještě nezatáhly, já jsem zatím ta, co se jim směje. Jednou se jedna té druhé ptala, když ji viděla jak někam jde a ptala se jí, kam že to jde. A ta druhá jí odpověděla: "Do prdele du, babo." 

Žádný obchod
Není tu ani žádný krámek, ani malinký. Hodně bojuji s tím, že vždycky dostanu na něco chuť a doma to prostě nemám. Ve městě bych si to došla koupit a problém by byl vyřešen, ale tady musím spolknout všechny mé chutě a počkat až se dostanu do města, ale to už budu mít všechny tyhle chutě dávno spolknutý. 

To by bylo pro dnešek ode mne vše. Snad jste si udělali obrázek o tom, jak je složité bydlet na vesnici. Teda alespoň mne to tak přijde. 
Papa, Vaše

snapchat: lenulkaaa







17 komentářů:

  1. Naprosto ti rozumím, když jezdím k babičce na vesnici, je to podobné, i když tam mají žabku :D akorát to má docela kousek do města, asi 7 km, tak to není tak hrozné.. i když oproti Praze mi i to město přijde jako vesnice.. :/
    www.linheart.cz

    OdpovědětVymazat
  2. toto poznam ked som bola teen a prestahovali sme sa na dedinu ako keby si opisala moj dennicek, teraz ked uz som "velka" tak sa neviem nabazit prirody, autobusy neriesim auto to isti a tak jedine co mi stale vadi kazdy o kazdom vsetklo vie
    galantosfun

    OdpovědětVymazat
  3. Souhlasím s tou přírodou, teď jsme byli na cyklovýletě jihu Moravy a já žila na vesnici moc dlouho na to, abych měla přírody plný kecky. Zatímco můj drahý se kochal krajinou, mě krajina nudila, protože jsem donedávna byla obklopená tím stejným. Raději bych byla v nějaké zastavěné oblasti. Jsem ráda, že v tom nejsem sama, i když je to ode mě ošklivý.

    Zrzavá katastrofa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem stejně ráda jako ty, že v tom nejsem sama, takže myslím, že se nemusíš cítit blbě :D

      Vymazat
  4. Zaujímavý článok :)
    http://loveofbratislava.blogspot.sk/

    OdpovědětVymazat
  5. Já sice bydlím na vesnici, ale v paneláku a kousek od města, takže nudou netrpím a někdy bych si i ráda odpočinula, spíš nevím co dřív a nějak se neumím nudit, vždy se nějak zabavím :D.
    Beauty by K.

    OdpovědětVymazat
  6. ja som tiež úplne mestský typ človeka a hoci v meste bývam, návštevy u blízkych na dedine vo mne vyvolávajú podobné pocity ako v tebe ;)

    www.beautiful-savage.blogspot.sk

    OdpovědětVymazat
  7. Naprostý souhlas. Z Olomouce jsem se přestěhovala zpátky k rodičům a trpím. Vesnice je sice veliká a příroda krásná, ale samotnou (ani s rodičema) mě procházky nebaví. Autobus tu skoro nejezdí a když chci do města, musím autem - to mám sice k dispozici často, ale i tak si připadám blbě, že si furt někam jezdím - a ono vlastně není ani co dělat v tom městě 7km vzdáleném :D kromě důchodců a dvou kauflandů tu není nic moc :D Nemůžu se dočkat až odstátnicuju a přestěhuju se do víru velkoměsta! Nejlépe do Prahy. Nejsem totiž typ člověka, co by rád vysedával doma a zahradničil :D

    ...Instantní krása...

    OdpovědětVymazat
  8. I přesto všechno, co jsi vyjmenovala, tak stejně má dědina podle mě něco do sebe :D. V té naší teda není lidí 50, ale asi 500 a naštěstí tu mám pár lidí, se kterými se bavím (ale žádná sláva teda :D).
    Ale nedokážu si představit, co bych dělala bez zahrádky a skleníku, venkovního posezení na zahradě a baráku velkého, jako kráva. Život ve městě jsem si vyzkoušela a bylo to fajn, ale určitě bych v budoucnu chtěla bydlet někde, kde budu mít prostor a klid (ne v králíkárně uprostřed města).

    OdpovědětVymazat
  9. Jabývam v malom mestečku a je to asi to najlepšie! Ticho, príroda po blízku a je tu celkom aj čo zažiť. Nepotrebujem zas koncerty či podujatia každý boží deň :). Ale každému vyhovuje niečo iné a každý je iným typom človeka :)

    OdpovědětVymazat
  10. Ani nevíš, jak ti rozumím, sama bydlím na vesnici a ikdyž to nemám do města kousek, stejně to není nic moc. Kamarádky z dětství se mi už odstěhovaly a tak tu nemám podstatě co dělat. Paradoxně se už těším na zaří, až opět budu mít ten svůj druhý domov v Praze :)

    Beauty News | Another Dominika

    OdpovědětVymazat
  11. Zajímavý článek... postupem času zjistíš, co ti vlastně vyhovuje. Už 9 let jsem v Praze a vím, že bych v uzavřené panelákové kostce žít nechtěla. Prahu miluju, ale jsem ráda, že na víkendy jezdím pryč, domů :)
    Meet My Lovely World

    OdpovědětVymazat
  12. naprosto mi mluvíš z duše, do svých 19 jsem žila na vesnici a vždycky jsem byla závislá na rodičích či autobusech a pořádně jsem nemohla trávit čas se svými kamarády ve městě, byla to šílená otrava. navíc to byla vesnice, která byla zasazená do nesympatického průmyslového prostředí, takže té přírody okolo také moc nebylo. teď ve městě žiju, s přítelem jsme se přestěhovali a jsem nejspokojenější! do Prahy bych asi úplně nechtěla, to je na mě už příliš velké mraveniště, ale Liberec je perfektní :)

    OdpovědětVymazat
  13. Ahoj, úplně tě chápu, celý život jsem žila na vesnici a opravdu jsem to neměla ráda, ale jakmile jsem odmaturovala, tak honem pryč odtamtud :) Teď už skoro rok žiji v Praze a náramně si to tu užívám :)

    OdpovědětVymazat
  14. Made my day! Tohle člověku aspoň trochu uleví, když ví, že nemá stejné pocity jen on! :D Bydlím na vsi odmala, +- 100 obyvatel (největší procento důchodci a malí parchanti - ano, parchanti), 4 autobusy denně přes týden, o víkendu celá 0. A to ještě do malého města, když chce člověk do ,,normálního většího", takže v našem případě okresního, je to dalších 30 km. Auto mi nikdo nepůjčí, nemám tu absolutně žádné kamarády. Teď jsem byla rok na VŠ v Brně a ta městská svoboda mi přes prázdniny tak neuvěřitelně chybí, tak moc se těším na září!!! Takže úplně vím, o čem mluvíš. :D Miluju přírodu a procházky se psem a mraky lidí nemusím, jsem introvert, ale PANE BOŽE, tahle ,,omezenost vesnicí" je fakt víc a víc šílenější, čím víc jsem starší. Ale aspoň to člověku udělá představu o tom, jak by chtěl do budoucna žít. Vesnici už nikdy, zato klidnější městská část MHD 15 minut do samotného centra mi naprosto vyhovuje. :)

    OdpovědětVymazat
  15. Úplně vidím vesnici, na které bydlí babička. Hlavně ty důchodce! :D Tu přírodu, obchůdky a dopravu zase spíše ve strejdově domku! :D

    Blogerka Klárka

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentáře <3