Jak trávím předvánoční dny?

Ahojte,
píšu brzo po novém článku, ale už jsem to v něm vysvětlovala. Takže jestli jste ještě nečetli recenzi na masku od Sephory je teď ten nejlepší čas.

Hned na začátku adventu jsem se rozhodla, že si s přítelem prostě MUSÍME pořídit vánoční světýlka nad postel. Skutečně jsme tak udělali. Sehnali jsme jedny za stovku v Tescu a vypadají tu fakt hezky. Každý večer je vždycky rozsvítím, na Vánocích totiž snad nejvíc miluju právě tyto barevná světýlka!

Jinak je můj předvánoční čas hodně školní. Ani moc nevnímám, jak se ty Vánoce rychle blíží. Pořád jsem měla starosti ohledně školy, získávání zápočtů, učení se a pořád dokola. Vy vysokoškoláci to určitě znáte.

Letos jsem ani nebyla pro větvičky na věneček a ani jsem ho tentokrát nezdobila. Ale na druhou stranu jsem mamce pomáhala s pečením. Vykrojila jsem všechno linecký a že ho na letos máme fakt hodně!

Dárky už nakoupený mám, i když pořád přemýšlím, že ještě něco koupím příteli. Zítra jdeme s holkama na nákupy, tak když mne něco hezkýho cvrnkne do nosu, tak proč to nevzít. NEMÁM balící papír a ani žádný stužky a pentličky. Bylo mi blbý to vozit z Prahy k nám, ale jestli chci ty dárky vůbec do něčeho zabalit, tak budu muset. Takže zejtra koupím i nějaký balící papír. A dám si sushi. Hodně sushi, když jsou ty Vánoce!

Každý večer, co jsem doma, si zapaluji svíčku. Fakt, v pokojku to voní jako v nějaký svíčkárně? :D A vlastně i na koleji často voní svíčka. Miluju svíčky. A hlavně takto v předvánoční čas.

Byla jsem dvakrát na Staroměstským náměstí. Poprvé s přítelem. Dali jsme si trdelník, mňám, vyfotili si stromeček na instagram, vyfotili se bez stromečku na facebook a pochytávali jsme vánoční náladu. Mám takovéto trhy ráda. Nikdy tam nic nekoupím, když teda nepočítám trdelník a něco k pití, ale stejně tam každý rok ráda chodím. Po druhé jsme tam byly s kámoškou, to bylo také fajn. Vyfotily jsme si stromeček, prošly jsme si trhy a daly jsme si horký cider. To mi tak chutnalo, mňam, rozhodně doporučuju!

No a teď tyto dva dny trávím opět v Praze. Máme ještě školu. Zítra jdeme s holkama do krámů a v úterý konečně domů. Takhle jsem se tam ještě netěšila! Možná je to tím, že přítel už má prázdniny a já se tu cítím zatraceně sama!  Z toho plyne, že jsem sem dnes jela sama. To byla cesta, brrr. Nastupuju do busu, řidič mi říká, že vedle mne sedí člověk, který strašně moc smrdí. Řekl mi, ať si sednu za něj a doufám, že na to místo nikdy nemá místenku. Tak jsem si sedla a doufala jsem. Přání se mi přece jenom vyplnilo a za smraďochem jsem nemusela. Teď tu sedím na koleji, sama, a jdu sníst toho čokoládového Mikuláše, kterého tu přítel zapomněl! A stejně je to tu bez něj nějaké prázdné.

Užívejte dál, Vaše eL.